Někdej­ší absur­di­ta pro­mě­ně­ná v dneš­ní rea­li­tu. Kla­sic­ká komic­ká tragé­die nej­vět­ší­ho auto­ra absurd­ní­ho dra­ma­tu Eugè­na Ione­s­ca o ne mar­ném, ale vlast­ně úpl­ně zby­teč­ném hle­dá­ní smys­lu. A nejen živo­ta. Nad abs­trakt­ním poku­sem o pocho­pe­ní totiž vždy vyhra­je život­ní síla bez kon­ce. A před­sta­vu­je-li diva­dlo kon­cen­t­ro­va­ný sym­bol našich živo­tů, pak vitální,
fan­ta­zij­ně inten­ziv­ní, pes­t­ré, zábav­né a bles­ko­vě pro­měn­li­vé herec­tví Evy Novot­né a Micha­la Ker­na (Čes­ký lev 2023) je tím nej­sku­teč­něj­ším smys­lem uve­de­ní insce­na­ce Židle. 

Ione­sco­vy Židle před­sta­vu­jí typic­ké postu­py absurd­ní­ho dra­ma­tu, podob­ně jako napří­klad pro­slu­lé Čeká­ní na Godo­ta Samu­e­la Becket­ta. Také v této hře dva lidé kde­si na opuš­tě­ném mís­tě v nespe­ci­fi­ko­va­né době čeka­jí na hos­ty, kte­ří nepři­chá­ze­jí. Ane­bo při­chá­ze­jí? S Evou Novot­nou a Micha­lem Ker­nem se vydá­vá­me za hra­ni­ce naší ima­gi­na­ce. Na roze­sta­ve­né židle postup­ně use­da­jí nevi­di­tel­ní hos­té a divá­ci se sta­nou svěd­ky roz­ho­vo­rů o nena­pl­ně­ných snech, smut­ku, ale i rados­tech živo­ta.  Svou poe­ti­kou Židle těs­ně sou­vi­se­jí s někdej­ší­mi Bol­ko­vý­mi pro­váz­kov­ský­mi inscenacemi.