Tři pří­běhy (Pozná­ní šokem, Sto­py holu­bic, Já jsem Her­bert), kte­ré nám autor líčí, jsou veli­ce směš­né, ale veli­ce lid­ské. V jis­tých obmě­nách mohou potkat kaž­dé­ho z nás. Prv­ní z nich – to je zdr­cu­jí­cí tou­ha uplat­nit se, zvi­di­tel­nit se, dosáh­nout úspě­chu stůj co stůj; dru­há je o tom, jak veš­ke­ré vži­té před­sta­vy o “posvát­ném svaz­ku man­žel­ském” mizí, jakmi­le více než zra­lé­mu muži pře­běh­ne přes ces­tu půvab­né mlá­dí; a koneč­ně tře­tí – dia­log sta­rých man­že­lů, jimž se vzpo­mín­ky na minu­lý život a lidé, s nimiž měli co dělat, ple­tou až k absur­di­tě. Všech­ny ty posta­vy pojed­nal autor s buja­rým humo­rem, ale sou­čas­ně s lás­kou; smě­je­me se jim, ale nevy­smí­vá­me, pro­to­že nás sou­čas­ně dojí­ma­jí a cítí­me k nim sym­pa­tii – mno­zí mož­ná i empatii.