Není zapá­le­něj­ší­ho zaměst­nan­ce kre­ma­to­ria, než je pan Kopfr­kin­gl. Není pří­klad­něj­ší­ho otce a man­že­la, než je pan Kopfr­kin­gl. Je to absti­nent a neku­řák, zkrát­ka sluš­ný občan. Tak si snad zaslou­ží špet­ku toho uzná­ní, ne? Fuk­sův tem­ně gro­tesk­ní pří­běh z doby nastu­pu­jí­cí­ho nacis­mu sle­du­je zhoub­nou pro­mě­nu malé­ho člo­vě­ka, kte­ré­ho koneč­ně začal někdo brát váž­ně. Pro­sla­vil jej skvě­lý film Jura­je Her­ze s geni­ál­ním Rudol­fem Hru­šín­ským, ovšem varov­ně vyzní­vá i pade­sát let poté. Pro­to­že stá­le pla­tí, že veli­káš­ství může snad­no zlo­mit vaz, není-li páteř dost pevná.