Je jen málo kome­dií, jako je Rybárik krá­lov­ský. Vždy čas od času oble­tí diva­dla, pře­kva­pí, zaujmou a pře­svěd­čí nás, že kon­ver­zač­ní kome­die stá­le žije a vzkvé­tá v nových podo­bách. Co nás po dese­ti­le­tích od slav­né éry G. B. Sha­wa a O. Wil­da stá­le při­ta­hu­je a navra­cí k tomu­to dru­hu diva­del­ní­ho žán­ru? Humor má neko­neč­ně mno­ho podob, ale jeho spo­leč­ným jme­no­va­te­lem je ducha­pl­nost, pohrá­vá­ní si s myš­len­ka­mi a moud­rost. Ang­lic­ká kon­ver­zač­ní kome­die je ve způ­so­bu humo­ru sokra­tov­ská, plná para­do­xů, kru­té­ho sar­kas­mu a hra­vé iro­nie, kte­ré vyva­žu­je až sen­ti­men­tál­ní las­ka­vos­tí a sho­ví­va­vos­tí ke kaž­do­den­ním sla­bos­tem člo­vě­ka. V dneš­ní době jed­no­du­chých vět a tupých a hloupých slo­ga­nů je radost z myš­le­ní téměř záchra­nou civi­li­za­ce. Rybárik krá­lov­ský je toho příkladem.