Scé­nic­ký frag­ment romá­nu Zlo­čin a trest a povíd­ky Něž­ná F. M. Dostojevského.

Oba pří­běhy jsou ces­tou do hlu­bin psy­cho­lo­gie člo­vě­ka, jakou před více než sto lety Dosto­jev­ský popsal tak, že to od té doby nikdo nedo­ká­zal lépe.

Patrik Har­tl: „Naše insce­na­ce je noctur­nem dvou zce­la odliš­ných suges­tiv­ních pří­bě­hů. Je setká­ním se dvě­ma roz­po­ru­pl­ný­mi posta­va­mi, kte­ré nás děsí i mag­ne­ti­zu­jí. Zatím­co Mar­me­la­dov má rád lidi, zasta­vár­ník z povíd­ky Něž­ná je nesná­ší. Ti dva muži by si sko­ro nemoh­li být cha­rak­te­ro­vě vzdá­le­něj­ší. A přes­to i zasta­vár­ník při­ta­hu­je a záro­veň odpu­zu­je čte­ná­ře (divá­ky) tako­vou mírou, že jim nemů­že být lhostejný.“

Mar­tin Hof­mann: Věřím, že toto před­sta­ve­ní by moh­lo být povzbu­di­vé pro všech­ny, co sem tam popí­jí a občas boju­jí se svý­mi part­ne­ry. Mož­ná zjis­tí, že jsou ješ­tě cel­kem v pořádku.