O čem se tady vlast­ně baví­me? O síle dvou komá­rů, kte­ří se čel­ně sra­zí v letu.

Tragi­ko­me­die Komá­ři brit­ské dra­ma­tič­ky Lucy Kir­kwo­o­do­vé, jejíž pre­mi­é­ra v lon­dýn­ském Národ­ním diva­dle v roce 2017 se sta­la udá­los­tí sezony. 

Ačko­li je hra plná vtip­ně napsa­ných dia­lo­gů, zabý­vá se téma­ty, kte­rá nijak vtip­ná nejsou. Sou­čas­ná kri­ze rodi­ny, v níž se rodi­če věnu­jí pře­de­vším vlast­ní kari­é­ře, a ztrá­ce­jí tak kon­takt se svý­mi dět­mi, je jed­ním z nich. Záro­veň se zde reflek­tu­je téma vědec­ké­ho pokro­ku, kte­rý posou­vá hra­ni­ce lid­ské­ho pozná­ní až za hra­ni­ce běž­né před­sta­vi­vos­ti. Mimo ni je i úsi­lí věd­ců nalézt základ­ní ele­men­tár­ní čás­ti­ci, tzv. Hig­g­sův boson, což by mělo ve výsled­ku pomo­ci odha­lit tajem­ství vzni­ku vesmí­ru. Kon­fron­ta­ce vědy s reál­ným živo­tem se pro­mí­tá do osu­dů tří žen, kte­ré sto­jí v cen­t­ru autor­či­ny pozor­nos­ti. Karen je slav­ná eme­rit­ní věd­ky­ně, kte­rá málem zís­ka­la Nobe­lo­vu cenu, Ali­ce je její star­ší dce­ra, kte­rá jako jader­ná fyzič­ka Nobe­lo­vu cenu jed­nou mož­ná dosta­ne, a Jen­ny je mlad­ší dce­ra, kte­rá po Nobe­lov­ce nijak netou­ží, pro­to­že všech­ny otáz­ky jí zod­po­ví Goo­gle, kte­ré­mu bez­mezně důvě­řu­je. V režii Kate­ři­ny Duš­ko­vé se před vámi ode­hra­je vtip­ně napsa­né komor­ní dra­ma, kte­ré se chytře ptá po smys­lu naší vlast­ní exis­ten­ce a po tom, zda jsme ješ­tě schop­ni navrá­tit se k ele­men­tár­ním lid­ským hodnotám.