Gar­de­ro­bi­ér Nor­man už šest­náct let odda­ně a s lás­kou, ale i iro­nií sobě vlast­ní, peču­je o své­ho pána. Posta­vě ego­is­tic­ké­ho, ale na dru­hou stra­nu i milé­ho a šar­mant­ní­ho hlav­ní­ho her­ce a prin­ci­pá­la, řeče­né­ho Sira.
Celé dra­ma se ode­hrá­vá během jed­no­ho váleč­né­ho dne roku 1942, kdy diva­del­ní spo­leč­nost, jíž domi­nu­je téměř despo­tic­ký Sir, pro­ží­vá zdán­li­vě běž­ný diva­del­ní den. Čle­no­vé sou­bo­ru se při­pra­vu­jí na večer­ní před­sta­ve­ní Krá­le Lea­ra, gar­de­ro­bi­ér Nor­man žeh­lí koši­le, půvab­ná Ire­ne leští krá­lov­skou koru­nu, vyčer­pa­ný Sir je u kon­ce svých sil… Ven­ku pada­jí bom­by, občas vypad­ne proud…
Hra je kon­ci­po­va­ná jako tzv. diva­dlo na diva­dle, při­čemž divá­ko­vi umož­ňu­je pohled do diva­del­ní­ho záku­li­sí – do Siro­vy šat­ny a krát­ce také do dění za por­tá­ly. Reži­sér Polák dílo poně­kud upra­vil a patr­ně vzhle­dem k blíz­ké­mu vzta­hu obou hlav­ních pro­ta­go­nis­tů ke komič­nu ji posu­nul smě­rem ke kaba­ret­ní pova­ze. V tom­to duchu se Sir během před­sta­ve­ní něko­li­krát pře­ne­se zpět do své­ho mlá­dí – kdy byl ješ­tě svět krás­ný a on zdra­vý a plný sil – a spo­leč­ně s Ire­ne zpí­vá swin­go­vé pís­ně. Ta si také Sira při posled­ní pís­ni odvá­dí do pomy­sl­né­ho diva­del­ní­ho nebe.
Při psa­ní hry se Harwo­od nechal inspi­ro­vat neje­nom vlast­ní­mi herec­ký­mi zku­še­nost­mi – byl původ­ní pro­fe­sí herec – ale i zku­še­nost­mi ze stra­ny dru­hé. Celých pět let totiž půso­bil jako gar­de­ro­bi­ér shake­spea­rov­ské­ho her­ce a ředi­te­le diva­del­ní spo­leč­nos­ti v jed­né oso­bě Sira Donal­da Wol­fi­ta, na jehož počest pak hru napsal.