Jan Pře­u­čil a Niko­laj Vasilje­vič Gogol – dva Mistři na jed­nom jeviš­ti. Oba jsou mistři slo­va a doko­na­lé­ho vykres­le­ní postav a posta­vi­ček nej­růz­něj­ších cha­rak­te­rů. Oba se opět potká­va­jí po pade­sá­ti letech, kdy Jan Pře­u­čil popr­vé exce­lo­val v této dra­ma­tic­ké kome­dii, kte­rá divá­ky všech gene­ra­cí nejen oslo­vu­je, ale i fas­ci­nu­je svým poje­tím spo­je­ní slo­va, hud­by a osu­du. Hra zalo­že­ná na zápis­cích z Gogo­lo­va živo­ta dává Janu Pře­u­či­lo­vi mož­nost fan­tas­tic­ky ztvár­nit pří­běhy lidi­ček směš­ných až k plá­či a poli­to­vá­ní­hod­ných k popuká­ní, zob­ra­zit ost­ré kon­tu­ry cha­rak­te­rů, vykres­lit roman­tis­mus obrá­ce­ný v žert, než se i v paro­dii pro­sa­dí nepří­zeň osu­dů říze­ná čas­to démo­ny a běsy.