Ten pří­běh důvěr­ně zná­te, nejed­nou jste ho už vidě­li – na škol­ní besíd­ce, v kos­te­le, u vás na náměs­tí. Pří­běh Marie, Jose­fa a dítě­te, jehož naro­ze­ní změ­ní svět. Věč­ný pří­běh o strá­dá­ní a o nadě­ji, o nekon­čí­cím boji dob­ra se zlem… Při­tom bás­ník Jan Anto­nín Pitín­ský ten­to bib­lic­ký děj pře­ve­dl do ver­šů sil­ných pří­mo­ča­rou obraz­nos­tí a jadr­ným jazy­kem. Reži­sér Vla­di­mír Morá­vek jej pak spo­lu s her­ci, muzi­kan­ty a divá­ky (a snad i s andě­ly) umož­ňu­je rok co rok pro­žít s odzbro­ju­jí­cí silou – ten­to­krát v Diva­dle Bol­ka Polívky.

Kdo­si napsal, že Pitín­ské­ho „bet­lém­ské“ ver­še jsou křeh­ké. Syro­vé a křeh­ké záro­veň je také toto Pře­ve­li­ké kla­ně­ní. Je to křeh­kost skrý­va­jí­cí nej­vět­ší sílu, o jakou může­me opřít naše bytí na Zemi.