Narodila se v Mikulově, kde tajně dopíjela v rodinném sklípku zbytky vína po návštěvách, v dětství chtěla být baletkou, studovala na brněnské Konzervatoři a pražské DAMU. Hostovala v Divadle Na zábradlí i v Činoherním klubu Praha (Dámský krejčí).
Umí zavrtat hmoždinku, rozeznat bílé víno od červeného, vybrat muziku do inscenace, vymyslet světelný scénář a efekty. Léčí se z perfekcionalizmu, ale zatím bezvýsledně. Nerozčiluje se, když se jí novináři ještě po dvaceti letech ptají na princeznu Zubejdu (Lotrando a Zubejda, 1997), ani když na ni chlapi jako hora halekají na ulici, že na ni vyrostli.
Baví ji severská kinematografie, dramatikové Tolstoj, Dostojevský a Čechov, vážná hudba a bytí v lese.
Myslí si, že člověk má právo být tím, čím skutečně být chce, ne tím, kým by ho chtěli mít ostatní.
Vystupuje v inscenacích:
Nebe?
Vepřo, knedlo, zelo
Biostory
Čtení ke kafi